Bylo brzké, chladné sobotní ráno. Dešťové mraky se táhly po obloze a zakrývaly Zbýšov do pochmurného zatemnělého hávu. Neproklouzl jimi ani sebemenší paprsek slunce, jež by dal naději, že přeci jen přijde hezký den. Odhodlaní a stateční muži hasičského sboru ve Zbýšově již netrpělivě popíjeli kávu ve dveřích hasičské zbrojnice. Zaprší či nezaprší? Nešlo již otálet a sedmá hodina měla rozhodnout. Před námi stál nelehký, fyzicky zcela zničující úkol. Na druhém konci města pod líbezným Pamírem se na půdě panelového domu skrývalo monstrum. Expanzní nádoba z 19.století již dávno pozbyla svůj účel a více jak 10 let netrpělivě čekala na svoji záhubu. Kdysi byla nádoba nedílnou součástí centrální kotelny pro přilehlé paneláky, a však v dnešním moderním světě plynofikace se pro ni nenašlo místo. Ocelové, skoro tunu vážící, obdélníkové monstrum protkané železnými trubkami, zabalené do tlustého hávu skelné vaty a opláštěné dřevěným bedněním se jako tank krčilo v zadní části půdního prostoru.

Odbila sedmá hodina a plně vybavené, muži naložené, nákladní automobily se vydaly na svoji cestu. Již za několik minut byla veškerá technika na svém místě. Nechyběly hasičské vozy, nákladní stroje ani těžkotonážní jeřáb.

Pod vedením neohroženého velitele pobrali stateční hasiči potřebné vybavení a vydali se na střechu budovy.  Lana, háky, opasky, pytle, rukavice, vrtačky … to vše a mnohé další bylo třeba ke zdárnému splnění nadlidského úkolu.  Velké množství silně hořlavých materiálů v okolí nádoby bránilo jejímu rozřezání na místě a tak byl zvolen komplikovaný způsob vynesení nádoby pomocí jeřábu firmy SATOJ přes plechovou střechu. I zavelel velitel a rozdělil mužstvo do dvou oddílů.  První vskutku odvážná a výšek nebojácná skupina se přes světlík vydala na střechu, do ohromujících výšin s překrásným výhledem na Zbýšov. Jejich úkol zněl zcela jasně. Demontovat plechové střešní díly nad expanzní nádobou. Jištěni opasky a lany se v čele s velitelem pustili do smrtelně nebezpečného úkolu. I malé zakopnutí se mohlo stát osudným a pád z 15.ti metrů by jen těžko někdo přežil bez újmy.  
Druhá skupina ještě silnějších a hbitějších se přesunula k nádobě a jako pilní mravenci svoji kořist, začali odmontovávat z nádrže vše, co se dalo.

Za malou chvíli bylo již vše připraveno k odstranění nádrže. Jeřábník vysunul nekonečné mohutné rameno jeřábu do výšin nad střechu a práce se ujali vazači, kteří mohutnými lany opásali ocelové tělo nádoby.  Nastal rozhodující okamžik.  Malý pokyn jeřábníkovi. Lana se napnula, cosi zakvičelo, zaburácelo, zapraskalo a expanzní nádoba se začala odlepovat od svého betonového podkladu. Centimetr po centimetru byla zvedána nad zbytky plechové střechy a pomalu snášena na přistavený nákladní stroj značky V3S.

Okamžitě po vynesení nádrže, opláštění a zbylého odpadního materiálu, započaly práce na znovusestavení střešní konstrukce.  Z nebe se sneslo několik zlověstných kapek deště. Nebylo času nazbyt. Urputný boj s časem ustal po dlouhých 30-ti minutách kdy byly střešní plechové pláty umístěny a přišroubovány na zpět své místo.

Znaveni, fyzicky na pokraji sil utahaní muži, snesli pracovní náčiní zpět do automobilů a spokojeni, že zdárně bez újmy a bez úrazu dokončili celé dílo, se vydali na triumfální cestu zpět do hasičské zbrojnice.